Melánie a její cesta do Santiaga de Compostela

Melanko, kde vůbec vznikl nápad na tenhle úžasný výlet a jak ses k tomu odhodlala? 
Ujít alespoň část Svatojakubské cesty byl už dlouho sen mojí mamky. Jednou v létě jsme večer seděli na terase a grilovali a mamka o tom začala vyprávět. A povídá: „No já to jednou půjdu s Melankou, je to můj sen a chtěla bych to jít s ní.“ A tak jsem si řekla, vlastně proč ne.  Míra mě podpořil, ať jedu, že to s Adri zvládnou. Tak jsem koupila letenky na říjen a začala plánovat. Mamka sice měla sen, ale všechno ostatní nechala na mně. :D

Jak to vůbec celé probíhalo, je obtížné naplánovat takový výlet? 

Vzhledem k tomu, že jsem měly na cestu 8 dní, tak jsem po prostudování všech možností vybrala Anglickou cestu (Camino Inglés), která není tak rušná a vede přes malé vesničky a lesy. A taky jsem se začala hned učit španělsky, protože doporučení od ostatních poutníků bylo „nauč se, co nejvíc můžeš“, anglicky se totiž v některých částech Galície člověk nedomluví.

Kde jsou svou cestu začaly a co všechno jste navštívily? 

Letěly jsme do Santiaga de Compostela, kde jsme strávily odpoledne. Prohlédly jsme si centrum, abychom věděli, kam máme dojít.  A druhý den ráno jsme přejely autobusem do Ferolu. Ferol je velké přístavní město na severu Galície (provincie Španělska). Ve Ferolu oficiálně začíná anglická Svatojakubská cesta. Anglická se jí říká, protože sem připlouvali křesťané z Velké Británie, aby se v Santiagu poklonili ostatkům Svatého Jakuba (jednoho z Apoštolů), který je údajně pohřbený v Santiagu v katedrále.

A ve Ferolu začalo naše putování. Měly jsme před sebou něco kolem 120 km s batohem na zádech a čekalo nás nocování v Albergue (to jsou místní hostely pro poutníky), kde je normální, že spíte v jednom pokoji s 20-ti i více lidmi.

Kolik kilometrů denně jste zhruba ušly? Šly jste svižným krokem nebo jste si naopak vychutnávaly krásnou přírodu a kouzlo přítomného okamžiku? 

Každý den jsme ušly v průměru cca 17 km. Nikam jsme se nehnaly, prostě jsme si to užívaly a povídaly si. Daly si dobrou kávu, když to bylo možné a občas taky jejich výtečné místní červené víno (vino tinto).

Měly jste po cestě nějakou krizi? Přeci jen je to opravdu náročná "dovolená".

Žádnou krizi jsme neměly, mírné výměny názorů proběhly, ale nic, co by naší cestu nějak negativně ovlivnilo. 

Můžeš vypíchnout nějaký nejkrásnější zážitek nebo okamžik, který jsi během cesty zažila? 

Pěkné bylo, když jsme se poslední den blížily do středu Santiaga ke katedrále. Ta atmosféra se nedá úplně popsat. Kolem jdoucí lidé nás povzbuzovali, že už jsme skoro tam. A když jsme došly ke katedrále, tak jsem viděla, že má mamka slzy v očích a že je hrdá, že to dokázala, to bylo hodně emotivní. 

A teď záludná otázka - co ti tenhle výlet dal? :)

Dalo mi to hodně. Celkově to bylo velké dobrodružství. Už jen to, že bylo na nás, kam ten den dojdeme a kde se „utáboříme“. Byly jsme neustále venku v přírodě, poznaly jsme, jak se žije v malých vesničkách na severu Galície. Potkali jsme spoustu velmi zajímavých a příjemných lidí z celého světa (Španělsko, Itálie, Skotsko, Německo, Brazílie, USA, Malajsie atd.). Poslední 3 dny cesty s námi šla Španělka Francesca, hlavně s ní jsme se spřátelily a jsme stále v kontaktu. A že nám skoro celý týden pršelo, to nám kupodivu vůbec nevadilo. 
Hodně jsem mluvila španělsky, španělštinu jsem si opravdu oblíbila, takže ve studiu pokračuju i nadále.

Moc jsem nechápala, že to někdo může chodit každý rok, ale po vlastní zkušenosti musím uznat, že tomu už rozumím. Příště by mě lákalo jít do Santiaga z Porta (portugalská cesta, cca 240 km).